Větu "Každý jest svého štěstí strůjce", znají všichni. Možná jste zaslechli i to že každý si tvoří a ovlivňuje svou vlastní realitu sám. Co kdybych vám řekla že každý z nás si tvoří i základní principy způsobu jakým bude tvořit? Základy toho jak pro nás funguje zhmotňování si můžeme "nainstalovat" podle sebe. Může to například být skrze vision boardy, vizualizaci, afirmace, víru, přání si… Každý má svůj vlastní způsob nastavení si pravidel hry.
Ne všichni tohle mají ve vědomí, někdo uvěřil tomu že je zajatcem osudu a tudíž "musí" žít v oběti a tak si do své reality naprogramuje přesně tenhle typ prožívání. Někomu vyhovuje a zaměstnání 7-5, z práce domů, být v pohodlí a nic víc neřešit. Někdo další cítí v životě volání něčeho dalšího, hrát si s časem a tvořit to co v daný moment uzná za vhodné. Všechny možnosti prožívání jsou samozřejmě v "pořádku", jinak by ani neexistovaly.
Je možné že velkou silou vůle si člověk dokáže přeprogramovat principy tvoření i během pár dní, ovšem naši vlastní realitu tvoříme ve sdíleném prostoru s ostatními bytostmi, kde fungují určité principy společného bytí, tudíž je pravděpodobné, že většině z nás to může trvat déle než pár dní. Od příchodu na svět jsme obklopeni bytostmi které nám říkají co a jak má pro nás fungovat, například se říká že mrkev je zdravá pro všechny, ačkoli nemusí být všem prospěšná. Nebo od malička je do nás vtloukáno že když si nedáme čepici tak budeme zaručeně ne-mocní, už jenom samotné tohle zaklínadlo nás k té ne-moci přibližuje, ještě k tomu když nám to řekne bůh rodič, který (i když nevědomě) nás tímhle o naši moc obírá.
Stejně tak je to z chozením bos a vírou toho že se nám tímhle způsobem může něco stát.
Když už se něco stane, tak to má svůj důvod, který nám na první pohled nemusí být zřejmý. Jelikož jsme jako společnost zvyklí předávat zodpovědnost za sebe do rukou ostatních, když přijde nekomfortní situace lehce se ukazuje na ostatní, protože nás nikdo nenaučil dívat se do sebe, ale naopak věřit tomu že okolí ví co je pro nás nejlepší, přitom jsme to my sami kteří se sebou trávíme každou vteřinu života.
Takhle nevědomky přicházíme o svojí moc skrze ty, kteří o ni taky přišly. Není na místě někoho obviňovat, nebo padat do role oběti, naopak můžeme tohle vědomí předávat dál. Skrze tohle uvědomění můžeme s laskavostí a porozuměním začít tvořit naši vlastní realitu a mít pochopení pro lidi okolo nás, kteří také tíhnou (vědomě či nevědomě) k vlastní, čisté podstatě.